Lubomír Brabec patří k nejvýznamnějším koncertním kytaristům. Pochází z Plzně a již od ranného dětství se věnuje hudbě. Začínal na housle a ke kytaře se dostal až ve svých třinácti letech.  Jako patnáctiletý vstoupil na plzeňskou konzervatoř, kde kromě kytary studoval i kompozici a lesní roh. Svá studia dokončil na konzervatoři v Praze. Významným mezníkem v jeho uměleckých začátcích byl úspěch, kterého dosáhl v roce 1974  na Mezinárodní kytarové soutěži v Paříži, kde získal titul laureáta. V roce 1980 získal stipendium britské vlády a pokračoval ve studiích na londýnské Royal Academy of Music  a  ve světově proslulém Early Music Centre, kde se věnoval  interpretaci dobové hudby minulých století se speciálním zaměřením na loutnovou literaturu.
Lubomíru Brabcovi je vlastní stylově pestrý repertoárový rejstřík, kterým naplňuje své početně bohaté recitály i vystoupení s předními orchestry. Je oblíbeným a častým  hostem různých televizních pořadů a rozhlasových studií. Spolupracuje s nejrenomovanějšími pěvci a sólisty /Gabriela Beňačková, Elizabeth Vidal, Lucie Bílá,  Petr Dvorský, Štefan Margita, Daniel Hůlka, Kateřina Englichová, Pavel Šporcl, Jiří Bárta, Lubomír Malý, Jaroslav Svěcený, Václav Hudeček, Aleš Bárta a další/. Významná je také jeho činnost na poli komorní hudby, kde pro posluchače objevuje kytaru jako nástroj komorní, vytvářející neobvyklé nástrojové a zvukové kombinace.
Lubomír Brabec se též angažuje na poli badatelském. Soustavně vyhledává v archivech dosud neobjevenou a neznámou tvorbu. Jeho zásluhou zaznělo v obnovených premiérách mnoho skladeb, které po staletí ležely v zapomnění v archivech.
Za své působení také upravil pro kytaru stovky děl jiných autorů. Brabcovy mistrovské aranžmá tak rozšířily možnosti kytary, jak v oblasti sólového, tak doprovodného či komorního nástroje.  
Neméně atraktivní je jeho nahrávací činnost. Po natočení svých prvních kytarových klasických recitálů zaujal Lubomír Brabec nejširší posluchačskou veřejnost také svými výlety do světa populární a jazzové hudby. Již v letech hluboké totality, vyvolal nadšení svými Transformacemi klasiky do  bigbeatové podoby (spolupráce s K.Vágnerem). Nedávno vzbudil pozornost jeho výlet do světa rocku a jazzu  Tři kytary  (s kytaristy: rockerem P.Jandou a jazzmanem L.Andrštem). Senzaci vzbuzují jeho koncerty s první dámou české popmusic Lucií Bílou. Vrcholem a   podstatou jeho činnosti však vždy byla, je a zůstane klasika. Jeho diskografie obsahuje více než 30 titulů /m.j. autorská alba F.Sor, J.S.Bach, F.Tárrega, N.Paganini, A.Vivaldi, H.Villa-Lobos, V. Trojan, E Granados / . Za snímek Rodrigova Concierta de Aranjuez  (Panton) byl roku 1986 oceněn „Zlatým štítem“ (nejlepší nahrávka roku) a brazilská vláda mu v roce 1989 udělila medaili Heitora Villa-Lobose. Od firmy Supraphon Records,  obdržel dvě zlaté desky první v roce  1991 za nejprodávanější tituly a druhou v roce 1996 za  nahrávku Vivaldiho koncertů. V roce 2001 obdržel od  Supraphonu za tento titul desku platinovou. V roce 2003  byl oceněn vydavatelstvím  Multisonic zlatou a platinovou deskou za CD Vánoční Transformace. Odborné kritiky jej považují za hudebníka vybraného vkusu, tónu  a techniky, a řadí jej k nejbrilantnějším kytaristům světa. Svými  strhujícími výkony a přirozenou virtuozitou si získává obdiv koncertní veřejnosti.  Pozornost medií pak často upoutávají  jeho nekonvenční cestovatelské  a sportovní aktivity.
Jako první hudebník na světě uskutečnil  v roce 1997 koncert v šestém světadílu,  v Antarktidě. Lubomír Brabec se věnuje i pestré škále extrémně náročných sportů – sjíždění divoké vody, potápění, letu balonem, jízdě na koni,  skialpinismu, canyoningu a  jachtingu. Třikrát navštívil Antarktidu. V roce 2004 se zúčastnil jachtařské a potápěčské expedice do Antarktidy s přeplutím  Drakeova průlivu.